Hotel "U Hnoje"

Turistické veřejnosti známou hospodu U Pohlů si pro její levné služby oblíbila řada pravidelných návštěvníků Ostaše a později i horolezců - pískařů, kteří sem zajížděli z Náchoda a Police nad Metují.

Tento hostinec byl však v provozu mnohem dříve. V soupise majitelů pozemků z 20.října 1906 je zde uvedena jako hostinská Frantička Pohlová (rozená Klimšová, pocházela ze Slavného), která se vdala za Františka Pohla (nar. 1873, zemřel v roce 1941). Rozsah jejího živnostenského oprávnění z té doby se nezachoval. Teprve o čtyři roky později v červnu 1910 jí Okresní hejtmanství v Broumově udělilo povolení k prodeji jemných likérů čepovaných v č.p. 5 na Ostaši. Dne 6.února 1923 povolil OÚ v Broumově provozování hostinské živnosti za podmínek, že se bude odbývat vpravo od vstupních dveří v šenkovně a v zahradě. Povolení se vztahovalo na podávání pokrmů, výčep piva, vína a ovocného vína, pálených lihových nápojů, podávání kávy, čaje, horké čokolády a jiných teplých nápojů a občerstvení a držení povolených her. 

Na starého šprýmaře Františka Pohlu vzpomínalo a z vyprávení svých rodičů a prarodičů si dodnes pamatuje mnoho lidí. Byl to veselý, poctivý a společenský člověk. Příchozí dokázal pobavit svým vypravováním, zábavným číslem se cvičenou slepicí i skvěle podanými vtipy. Jednou za ním přišli pražští turisté, pravidelní návštěvníci hostince, s tím, že by bylo záhodnou, aby svou žinost nějak pojmenoval. Navrhovali různé honosné názvy: U Husitské lípy, Žizkův hostinec,... Starý Pohl si je vyslech a pak s ledovým klidem glosoval: ,,Snad jedině hotel U Hnoje", a tak mu při své příští návštěvě předali vývěsní ceduli s tímto názvem. Dne 13.února 1934 mu po rekonstrukci bylo povoleno užívání hostinské místnosti. Stavební povolení bylo vydáno v listopadu 1932. 

Při záboru v roce 1939 bylo vymezovateli hranic určeno, že hospoda s kaplí již budou v Říši, ostatní chalupy v osadě měly patřit do Čech. Josef Pohl, který byl jako mladý na handlu v německé rodině a absolvoval dva ročníky německé školy v Teplicích, se uměl dobře domluvit. Při definitivním určování polohy hranic seděli pověření úředníci v kuchyni Pohlova hostince nad mapou. Josef Pohl jim vyprávěl o historii jeho rodiny i hostince, nakonec se mu podařilo dané vymezovatele přesvědčit, ti poté přeznačili hranice tak, aby kaple i hostinec zůstaly v Čechách. 

Bureš M. a kol.: Žďár nad Metují; malebný koutek pod Ostašem, str. 197,198

Provoz hostince byl ukončen v roce 1967 a chalupa dnes slouží majiteli k rekreačním účelům. 

Prohlédněte si návštevní knihy Pohlova hostince z období 1912-1938.

Chtěli bychom velice poděkovat Jirkovi Pohlovi za jejich zapůjčení a možnost zveřejnění.